FOTR 2013: Mjorkiho zpověď a Robotix part 1.

Fella of the Road může bejt pro slabší typy hodně traumatizující zážitek. Každej den vás někdo nutí k nadměrný konzumaci alkoholu anebo ke skateboardingu na railech ze schodů. Pojďme si tentokrát společně posvítit na Marka Prokeše alias Mjorkiho z Robotix party v jeho zpovědi. Kromě rozhovoru najdete v článku i první part z FOTRa 2013!

Bude život po FOTRovi stejnej?

Po Fotrovi se mi úplně změnil život! Každou hodinu mi přibývaj desetitisíce na FB účtu, lidi mě poznávaj na ulicích, chtěj se se mnou fotit, musím dávat podpisy a popravdě se s tím snažím nějak sžít. Je to opravdu těžký, ale určitě je to příjemný. Ne, cheche. Myslím, že život mám stejnej jako před ním.

Udělal jsi něco, za co se opravdu stydíš?

Abych řekl pravdu, tak asi ani ne. Vlastně se stydím za to, že jsem v kalbě zničil Nikolasovýmu tátovi keramickej nůž, kterej pro něj měl velkou citovou hodnotu. Stalo se to ale někdy před rokem a teď na Fotrovi jsem mu jako revanš pomáhal sklidit alespoň část sena na jeho pozemku (ve 40 stupňovém vedru). Není to konkrétně o FOTROVI, ale souvislost tam je.  Za ten nůž a způsob zničení se fakt stydím.

Co pro tebe byl nejtěžší úkol?

Nejtěžší úkol? Nejtěžší nedokážu říct....spíš nesplnitelnej. A to bylo určitě líbání. Mám přítelkyni. Jinak samozřejmně schodový a railový triky. To jsem nikdy moc nejezdil a neměl jsem šanci něco udělat. A když někde byly zídky, tak jsme se na ně nedostali.

A kterej naopak nejjednodušší na splnění?

Nejjednodušší asi v Ústí nosewheelie nokik na takový laviččce na "náměstí". Ten jsem vrátil nanečisto na druhej a pak jedenáctkrát na kameru, než mi připadal v pohodě.

Kdybys mohl charakterizovat FOTRa v pěti slovech, která by to pak byla?

Super zážitky strávený s kámošema!

Kdo z týmu to zabil nejvíc celkově a proč?

Jako kdo to zabil nejvíc přece nemůžu vědět, když jsme se potkali až v Uno hale a tam si řekli pár slov. Ale co jsem slyšel od Pumy a viděl v traileru, tak asi Puma. Měli štěstí a šli do všeho dost poctivě. Ale nedokážu porovnat s jiným týmem než s náma. A jelikož my jsme prostě my, tak všechny úkoly nemáme, v nějakým městě jsme se zdrželi dýl, v nějakým skoro vůbec a na všechny spoty taky rozhodně nedošlo.

Dokázal bys bilancovat stav dodávky po týdenní tour a před? 

Stav dodávky jsem schopnej "před a po" popsat vcelku jasně - před: pojízdná, po: nepojízdná. Poslední den to odnesla spojka. Jinak co se čistoty týče, tak jsme se vcelku změnili. Bordel tam skoro nebyl.

Komu nejvíc smrděly nohy?

A nohy jsou pro mě největší záhada. My jsme na tour byli vždycky poctiví foot smraďáci. Jmenovitě já, Adam a Pinin. Nikolasovi odjakživa voněly po kopretinkách a Aleš nosí zásadně pantofle. Ale nám tentokrát taky nesmrděly. Z toho jsem měl fakt upřímnou radost.

Nastala chvíle, kdy ses vyloženě bál o něčí zdraví?

Nastala. Snad nebude vadit, když to řeknu. Ale my jsme byli na Komáří Vížce (skvělej hotel na vrcholu kopce), stejně jako před pěti na FOtrovi a možná i Skaterock tour. A hned první den jsme dorazili úplně v noci, takže jsme museli budit ženu, co na nás po práci čekala dvě hodiny a spala. Druhej den jsme dostali klíče od vchodu, aby se to neopakovalo. My jsme vyrazili do centra na kalbu a klíče samozřejmě zapomněli. Přijeli jsme k hotelu až někdy ráno a budit mrzkou ženu bylo nemyslitelný. A Patrik, člověk, jež prostě umí všechno, dostal nápad, že vyšplhá do druhýho patra do jednoho z oken našich pokojů a někde ten klíč najde. To bylo ale situační, to nejde popsat. Typickej, stokrát omýlanej vražednej nápad v kalbě, někam lézt a šplhat. Patrik začal šplhat po hromosvodu, kterej se začal tak nějak  podivně kroutit. Všichni zavírali oči, odvolávali ho z akce, ale Patrik nás chtěl prostě zachránit! Po vyšplhání na terasu přišla část nejhorší, přelézt z terasy do okna. Já si byl jistej, že to prostě nejde a když jsem viděl, jak tam Patrik visí s jednou nohou na terase a druhou v okně a musí tu druhou někam dát, věděl jsem, že to bude průser. Nakonec to ale dokázal, junák jeden. Ale tohle už nikdy. Fakt jsem se kurevsky bál.

Myslíš, že po něm můžeš žít normálně nebo to tak silnej zážitek nebyl?

Jako žít po něm určitě můžu normálně, cheche. Zážitek to silnej byl, ale pro nás už tak nějak jinak. Strašně jsem si vychutnával, že tam můžu bejt s kámošema, skejtovat a cestovat. Prostě něco zažívat. Za to jsem Budvaru a Langovi s Trávou prostě vděčnej. Myslím, že tak to brali všichni. Jen každej tým jiným způsobem. My zkrátka nejsme takový ty supernature pure oldschool bowlový typy. Nedaj se od nás čekat akce jako "vyleju-na-tebe-pivo-hodim-na-tebe-zidli-jednu-ti-z-legrace-flaknu-a-pak-te-pochciju-a-usnu-na-chodniku-s-pivem-na-hlave-a-hakacema-od-fixy-po-tele". A vůbec nic proti tomu nemám. Taky mi to přijde sranda. Jen to v sobě prostě nemáme. Což se pak může odrazit na výsledným efektu. Ale veř, že to bylo fakt super a ještě jednou dík!